Luk 10 | CzeCSP | STEP | Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal je ⌈před sebou⌉ po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.

Luke 10

Vyslání sedmdesáti

1 Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal ^▼▼9,1 je ⌈před sebou⌉ ^▼▼9,52p po dvou ^{▼▼Mk 6,7; Sk 13,2; Zj 11,3} do každého města a místa, kam měl sám jít. ^{▼▼1,17; 9,52} 2 Říkal jim: „Žeň ^{▼▼//Mt 9,37; J 4,35} je velká, dělníků ^{▼▼Mt 20,1; 2K 6,1} je však málo. ^{▼▼Fp 2,21} Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. 3 Jděte! Hle, ^{▼▼//Mt 10,16} posílám vás jako ovce mezi vlky. 4 Neberte ^{▼▼9,3—5; //Mt 10,9—15} si měšec ani mošnu ani sandály; ^▼▼22,35 s nikým se cestou nepozdravujte. ^{▼▼2Kr 4,29} 5 Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: 'Pokoj tomuto domu!' ^{▼▼1S 25,6} 6 A bude–li tam syn ^{▼▼hebraismus, vyjadřující osobu jisté skupiny či druhu určeného násl. výrazem — zde pokoje, tj. jde o člověka, který vyhledává pokoj a snaží se jej zachovávat; srv. 7,35} pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám. 7 V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉, ^{▼▼ř.: ty (věci) od nich} neboť hoden je dělník své mzdy. ^{▼▼Dt 24,15; 1Tm 5,18} Nepřecházejte z domu do domu. 8 A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, ^{▼▼1K 10,27} 9 uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království.' ^{▼▼Mt 3,2} 10 Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11 'I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.' 12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“

13 „Běda ^{▼▼//Mt 11,21—23} tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! ^{▼▼Mt 11,21—23} Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání. ^{▼▼Zj 2,5p} 14 Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám. 15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš! ^{▼▼var.: budeš strženo
,} ^{▼▼//Iz 14,13.15} 16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, ^{▼▼J 3,36; 12,48; 1Te 4,8} odmítá toho, který mne poslal.“ ^▼▼9,48

17 Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, ^▼▼5,8! i démoni ^{▼▼9,1; Mk 16,17} se nám poddávají ve tvém jménu.“ 18 Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan ^{▼▼11,18; 13,16; 22,3.31; Mk 1,13; Ř 16,20} spadl s nebe ^{▼▼Iz 14,12; Zj 9,1} jako blesk. 19 Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech ^{▼▼Ž 91,13; Mk 16,18} a štírech, i nad ^{▼▼n.: proti …} veškerou silou Nepřítele, ^{▼▼Mt 13,39} a naprosto nic vám neublíží. 20 Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména ^{▼▼Fp 4,3; Zj 3,5; Ž 69,29} jsou zapsána v nebesích.“ ^{▼▼He 12,23}

21 V ^{▼▼//Mt 11,25—27} tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil ^{▼▼ř.: odhalil} jsi je nemluvňatům. ^{▼▼Mt 11,25} Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉. ^{▼▼ř.: bylo zalíbení před tebou}“ 22 „Všechno ^{▼▼J 3,35; 13,3; 17,10} mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. ^{▼▼v. 21p}“ 23 V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené ^{▼▼//Mt 13,16} oči, které vidí, co vy vidíte. 24 Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

Kdo je bližní? O milosrdném Samařanovi

A ^{▼▼//Mt 22,35—40} hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, ^▼▼7,40 co mám učinit, abych získal ^{▼▼Mt 19,29p} věčný život?“ 26 On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ 27 On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou ^{▼▼//Dt 6,5} a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. ^{▼▼//Lv 19,18}“ 28 Řekl mu: „Správně ^▼▼7,43 jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ 29 On se však chtěl ospravedlnit, ^▼▼16,15 a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“ 30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha ^{▼▼[asi 27 km s výškovým rozdílem asi 1100 m pustinnou krajinou poskytující úkryt pro lupiče]} a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}polomrtvého a odešli. 31 Náhodou ^{▼▼1S 6,9} sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. 32 Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. 33 Ale jeden Samařan ^{▼▼9,52; J 4,9} na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. ^{▼▼Mt 9,36p} 34 Přistoupil, na jeho rány nalil olej ^{▼▼Iz 1,6; Mi 6,15} a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, ^{▼▼ř.: zvíře} zavezl do hostince a postaral se o něj. 35 Druhého dne vyjmul dva denáry, ^{▼▼Mt 20,2} dal je hostinskému a řekl: 'Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.' 36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 37 On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ ^{▼▼Oz 6,6} Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ ^{▼▼J 13,15}

Marta a Marie

[Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice. ^{▼▼[tj. Betanie, asi 3 km od Jeruzaléma (J 12,1—3)]} Nějaká žena jménem Marta ^{▼▼J 11,1} jej přijala [do svého domu]. 39 Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým ^{▼▼var.: Ježíšovým; 7,36!} nohám ^{▼▼8,35; Dt 33,3; Sk 22,3} a poslouchala ^{▼▼11,28; 21,38; Sk 16,14; 1Tm 4,16} jeho slovo. 40 Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti ^{▼▼Mt 6,25; 13,22!; 1K 7,32} a znepokojuješ se mnoha věcmi, 42 jedno ^{▼▼Ž 27,4} je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“